https://www.facebook.com/share/r/1YQTKTyKJU/

Žena ve videu je pro mě velmi inspirativní a když jí budete dobře sledovat, pochopíte Tajemství života….

Tahle žena je úžasná žena.

A víte proč? Né snad pro to, že by mluvila slušně nebo spisovně. Né snad proto, že by zapadala do konvencí společnosti, který se “nám líběj”, který jsou “společností přijatelný”, který nám diktujou, JAKÉ a JACÍ máme být, abychom mohli být OBDIVOVANÍ, MILOVANÍ, PŘIJATÍ, zkrátka vidění a dostat trochu lásky…toho, co se nám třeba v dětství moc nedostávalo a to né proto, že by nás rodiče nemilovali, ale proto, že sami mělI bolesti a zranění, která jim nedovolovali vyjádřit, jak moc nás uvnitř milují

A tak nás chodí po světě mnoho – těch, co se snažíme zavděčit všemu a všem, jen proto, abychom byli milovaní. Snažíme se být dokonalí, snažíme se naplnit cizí očekávání, snažíme se narvat sami sebe do úmělých a nepřirozených mantinelů, kde ztrácíme sami sebe svojí SVOUCNOST

(…několik zamyšlení k výše zmíněnému videu)

PROČ JE NEPATŘIČNÉ CHODIT BEZ PODPRSENKY, KDYŽ MÁM MEGA…KOZY?!?! PROČ JE NEPATŘIČNÝ ŘÍKAT KOZY? – NELÍBÍ SE MI NA TO DÍVAT – TAK SE NA TO NEDÍVEJ!!!

PROČ JE NEPATŘIČNÝ BEJT ROZCUCHANÁ?

PROČ JE NEPATŘIČNÝ MLASKAT?!? Když mi něco chutná.

PROČ JE NEPATŘIČNÝ SE RADOVAT?!?! “Až moc radovat”. Kdo jako ku*va udává povolenou míru “radování se”?!?

PROČ JE NEPATŘIČNÝ BEJT ROZCUCHANÁ?!?

PROČ JE NEPATŘIČNÝ CÍTIT? SMÁT SE NAHLAS, BREČET?!? PROČ JE NEPATŘIČNÝ PROJEVOVAT EMOCE?!?! CÍTIT, ŽÍT….

Přátelé tomu se říká ŽÍT…ano, i tomu mlaskání. I tomu zamlaskat si, když mi něco chutná, i tomu se říká ŽÍT…

A tak já obdivuji takovéhle lidi. Stydím se to říct, ale dříve jsem takovými lidmi pohrdala. Pohrdala jsem sama sebou. Svým lidstvím. Svými LIDSKÝMI vlastnosti. Pohrdala jsem tím, že jsem někdy unavená. Pohrdala jsem tím, že jsem smutná. Pohrdala jsem tím, že jsem tlusta A TAK STRAŠNĚ NEDOKONALÁ!!!!!!

Toužila jsem po dokonalosti sebe sama. Hledala jsem jí všude. V obrovským baráku, protože “tak to má být”, v uklizeném bytě, v dokonalé postavě, kterou jsem nikdy neměla nebo mi stále jen unikala, když “už byla na dosah”. Obdivovala jsem všechny ty “nádherné, úžasné, dokonalé” ženy. Ty co mají vždy navařeno a napečeno. Ty ultra výkonné milionářky. Bože jak já pohrdala svojí vlastní hodnotou…a teď je mi to moc líto. Je mi líto, že jsem strávila podstatnou část života honěním se za dokonalostí, která neexistuje. Honěním se za iluzí, místo, abych žila to, co je tady a teď. DOKONALÉ. Dokonale nedokonalé, opravdové, takové, jaké to je. Neuměla jsem si vážit dní, které jsem “prozevlila” s kámoškou na lavičce. Neuměla jsem si vážit hambáče, kterej sem si dala o půlnoci v mekáči při cestě z diskotéky, protože jsem si neuměla vážit sama sebe. Protože jsem si neuměla vážit života takového, jaký je. Stále jsem měla očekávání. Že budu taková a maková, že se něco změní a všichni mě budou milovat a přijímat, možná i obdivovat, opěvovat, oslavovat, nevím….

Chyběl mi zájem. Upřímný zájem někoho, kdo by mě miloval. Hledala jsem ho všude. A byla jsem ochotná pro něj obětovat cokoliv – budeš mě milovat? Jasně, že Ti budu dělat rohožku, s radostí…

Tolik prázdných lidí chodí po světě, kteří hledají lásku všude. V alkoholu, v dobrých pocitech z jídla, se.xu, drog, nakupování…hledají ten “dobrý pocit” v druhém, u druhého. Že snad ON HO MÁ – ten jejich dobrý pocit – a tak jim ho snad dá?!?! – ale on ho nemá

NIKDO A NIC NEMÁ TVŮJ!!!! DOBRÝ POCIT. SVŮJ POCIT MŮŽEŠ MÍT JENOM TY SÁM. JENOM TY MÁŠ SVŮJ POCIT. A JENOM TY SE MŮŽEŠ POSTARAT O TO, ABY BYL DOBRÝ. TY SEŠ ZODPOVĚDNÝ, ZODPOVĚDNÁ ZA TO, JAK SE PRÁVĚ TEĎ CÍTÍŠ. V KAŽDÉM OKAMŽIKU SVÉHO ŽIVOTA….nemůžeš druhého nutit, aby Tě dělal šťastným. Můžeš, ale on se na Tebe může . A co pak budeš dělat? Donutíš ho? Zn.ásilníš ho? Přiměješ ho nás.ilím chovat se k Tobě hezky?!? Né. To nejde. Nepřiměješ ho prostě. Nemáš nad ním žádnou moc. NAD NIKÝM JINÝM NEMÁŠ ŽÁDNOU MOC. Jenom sám, sama nad sebou. TAK KDO ZAŘÍDÍ, ŽE BUDEŠ ŠŤASTNÝ, ŠŤASTNÁ? ANO, SPRÁVNĚ, JENOM TY SÁM

Je to těžké, postarat se o sebe, když v srdci je díra a pořád toužíš po tom, aby se o Tebe někdo postaral znám to. A toužím po tom pořád…nejsem “dokonalá” a asi ani nikdy nebudu. Nejsem dokonce ani “uzdravená” (myslím vnitřně) a rozhodně nemám všechno vyřešený…

Ale jedno vím. MILUJI SE. TAKOVÁ JAKÁ JSEM. A učím se milovat sama sebe čím dál tím víc. Učím se přijímat svoje “chyby” a nedostatky a učím se na sebe pohlížet lidsky. A né vždycky mi to jde. Taky se ještě nenávidím, taky se ještě linčuju, ale umím si i odpustit a umím se i pochválit. A dokonce se umím i ocenit.

A k tomu chci teď vyzvat VÁS. Sebeláska není o tom, že je všechno růžový, ale že obejmu i to “černý”. Že se miluju taková, jaká jsem. To neznamená, že přestanu být líná a chodit pozdě, to znamená, že JÁ TO PŘIJÍMÁM. Beru se taková, jaká jsem. Nepodporuju to v sobě, ale když taková jsem, tak CO MÁM DĚLAT?!? Mám se po? A pomůže to? Nebo se mám linčovat? – “Ty seš taková…***”. A pomůže to?!?! Né nepomůže. Všechno co je nepřijatý je ve stínu. A odmítáním a linčováním to jen uvrhujete do větší tmy. SAMI SEBE UVRHUJETE DO VĚTŠÍ TMY. Protože nenávist je nepřítomnost lásky jako je tma nepřítomnost světla.

NENÁVIDĚNÍM SAMI SEBE AKORÁT SAMI SEBE, CELOU SVOJÍ BYTOST, CELÉ SVOJE BYTÍ UVRHÁVÁTE DO VĚTŠÍ A VĚTŠÍ TMY. Jako byste si zhasínaly další a další pochodně na cestě tmou. Až vám nezbyde žádná. A vy budete potmě. Budete potmě a budete sami. Nemilovaní. A budete tam tak dlouho, než si uvědomíte SVOU VLASTNÍ EXISTENCI. To, že JÁ JSEM!!! A tak nejsem sám. Protože JSEM JÁ. A zároveň jsem TEN, CO SI UVĚDOMUJE, ŽE JE JÁ. A to je SEBE-VĚDOMÍ. Uvědomění si SEBE SAMA. Že já jsem, že já TAKY existuju. A když JÁ EXISTUJU, tak můžu KONAT. Tak se můžu obejmout, když potřebuju, TAK SI MŮŽU ROZSVÍTIT, tak můžu COKOLIV NA SVĚTĚ, protože Já JSEM.

A to je to SEBE-VĚDOMÍ. To je to vědomí sebe sama. Proto jsou sebevědomí lidé úspěšní. To nemá nic společného s arogancí nebo povýšeností. To je jen o tom, že oni už si uvědomili sami sebe, že jsou a že mohou TVOŘIT. A stali se tak TVŮRCI SVÉHO VLASTNÍHO ŽIVOTA.

Já ve své práci pomáhám lidem si ROZVZPOMENOUT. Vzpomenout si SAMI NA SEBE. Propojit se sami se sebou a uvědomit si, že JÁ JSEM. A JEN JÁ JSEM TVŮRCEM SVÉHO VLASTNÍHO ŽIVOTA. A JEN JÁ ROZHODUJI O TOM, JAK BUDE MŮJ ŽIVOT VYPADAT.

A nacházím oblasti svého života, kde se ještě cítím jako OBĚŤ. Kde se jestě cítím jako obětí svého života, jako že s tím NEMŮŽU NIC DĚLAT A DĚJE SE MI TO.

Sama takových pozic mám ještě xy. Kde se cítím jako oběť. Ale je to o tom přebírání ZODPOVĚDNOSTI za svůj život a o tom STOUPÁNÍ SI DO SVÉ VLASTNÍ SÍLY. Protože JÁ NEJSEM NESCHOPNÁ. A ani Ty nejsi. Já nejsem obětí svého vlastního života, Já ho tvořím.

Ano skutečně. Já utvářím obraz svého života, ať se mi to sebevíc nelíbí. A každý máme nějaké svoje “výchozí místo”, jiné, ale každý MŮŽEME ZMĚNIT SVŮJ VLASTNÍ ŽIVOT a začít ho měnit právě TEĎ.

KAŽDÝ MÁME PRÁVO UTVÁŘET SI SVŮJ ŽIVOT PO SVÝM. TAK UŽ SI TO KONEČNĚ DOVOL

 

P.S. děkuji této inspirativní ženě (ve videu), že ke mě díky ní přišel tento inspirativní text vůbec jí neznám, ale chci Ti říct – Děkuji Ti, že si mě naučila žít, protože si si dovolila být tak SVOBODNÁ, jak já jsem si to NIKDY předtím nedovolila. Děkuji Ti